close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

3: čas legrace

12. července 2020 v 20:07 | g. |  Malin klan

cs,
here comes the choo-choo

Svižník zmizel ve tmě jeskyně smrti. Křemínek se odměřeně zastavil a prohlížel si stopy velkých příšer, které do tunelu vedly. Byly blyštivé, a zdálo se, že i pořádně pevné. Hezky nevoněly.
,,Tak jdeš?" ozval se Svižník ze tmy vybízejíc svého kamaráda k nějaké aktivitě.
,,Už jdu," mňoukl klidně Křemínek a následoval Svižníka dovnitř. Bylo to dost tmavé místo, a nic, kromě stop na zemi, tam nebylo. Stopy vedly do nekončící nicoty. ,,Myslím, že se to jeskyně smrti jmenuje z nějakého důvodu," podotkl.
,,Tak samozřejmě," uchechtl se Svižník a pokračoval tunelem. Křemínek dosti znejistěl.
,,Nic zajímavého tu nevidím," mňoukl a ucouvl. Toto místo se mu nelíbilo.
,,Počkej, je to na druhé straně! Úplně jiný svět!" nabádal ho Svižník. Křemínka slova zaujala, ale úplně nepřesvědčila. Beztak si to Svižník zas jen přibarvuje, jako vždycky. ,,Jdeš?" naléhal.
Křemínek si povzdechl a už už chtěl vykročit za Svižníkem, když se mu půda pod tlapkama začala jemně otřásat. Nebyl si jist, jestli se to součástí toho překvápka, ale velmi znejistěl. I Svižník se zastavil, našpicoval uši a pohodil ocasem.
,,A sakra," špitl Svižník a začal couvat. ,,To nebylo v plánu, raději honem rychle vypadnem," začal naléhat a rozběhl se zpátky. Jak nekoukal na cestu, narazil do zmateného Křemínek. Tomu se divoce rozbušilo srdce, div nezačal panikařit. Co se to děje? Půda pod nohama se otřásala více a více, kolem bylo slyšet skřípění.
Kocouři se naštěstí rychle zmátořili a co jim nožky stačili spěchali ven z tunelu. Jakmile se dostali na světlo, Křemínek zakopl o kolej a začal se s křikem kutálet z kopce. Svižník ho vcelku ochotně následoval, když tu jim za zády proběhlo obrovské monstrum. Vlak. Všechny daleko přítomné ohlušil svým hlasitým zahoukáním.
Strachy naježený Pstroužek čekající pod kopcem s hrůzou sledoval své dva kamarády. Křemínek udělal pár kotrmelců a zastavil se ležící na zádech. Svižník dohopkal vedle něj a trochu odměřeně si ho prohlédl.
,,Vy idioti! myslel jsem, že je po vás! Jak bych to asi vysvětloval klanu? Jak bych to vysvětlil vašim rodinám?!" halekal hystericky Pstroužek. Na to snad nemysleli?
Svižník se významně podíval na Křemínka a uchechtl se. ,,Byla to pitomost, uznávám. Minule to přece prošlo," pokrčil rameny. Křemínek mezitím otřesný zážitek hlasně rozdýchával ležíc na zádech.
,,Víš, že ti vždycky budu krejt záda, ale takový blbiny už nedělej!" sykl Pstroužek, načež se otočil a poklusem si to zamířil zpátky do tábora. Byl velmi rozlícen.
Svižník se za ním jen pasivně zahleděl. Následně svůj zájem přesunul k ležícímu Křemínkovi. ,,V pohodě? Já to fakt nečekal," mňoukl jako svojí omluvu.
Křemínek se zvedl a oklepal se. ,,Tyjo, nečekal bych, že budeš mít i nějakou sebereflexi," uculil se. ,,Co Pstroužek, bude v pohodě?" zajímalo ho spíš. Psychické zdraví je mnohdy přeci jen důležitější, než to fyzické.
,,Ale jo, jen se asi cítil, že má za nás zodpovědnost. Nebo se o nás fakt bál," uchechtl se Svižník a pomalu se vydal na cestu k táboru. Křemínek ho pomalu následoval.
Po zbytek cesty šli oba kocouři vedle sebe v naprosté tichosti. Oba si zřejmě moc dobře uvědomovali, že tohle nemusela vůbec být taková sranda, jaká to nakonec byla. Co kdyby tam opravdu zemřeli? Budou se však raději tvářit, jaká hrozná prča to byla.
Jak došli do tábora, byla už skoro tma. Křemínek si všiml, že Pstroužek sedí u hromady s léčitelským učedníkem, Rozmarýnem. Rozhodl se, že za nimi zajde a s Pstroužkem si promluví. Svižník ho však musel zdržet neodkladnou informací. ,,No nic, jdu si vyčistit hlavu lovením mého dalšího objektu zájmu," mňoukl a nenápadně ukázal na bílou učednici čistící si srst u učednického doupěte.
Křemínek se na něj zmateně podíval a tiše vzdychl. ,,Bezva, to jsem chtěl vědět," protočil oči vsloup. Svižník se uchechtl a rozloučil se s ním svojí typickou herdou do zad, kterou Křemínkovi uštědřil. Ten hekl a raději se k tomu nevyjadřoval, jen ať už se ho na chvíli zbaví.
Pstroužek s Rozmarýnem vysedávali u hromady nad nějakým opeřencem. Zřejmě sojka. Potichu spolu konverzovali, ale Křemínek nevěděl o čem. A nezjistil to ani, když k nim přišel blíž. Rozmarýn totiž vždy mluvil hrozně tiše. Křemínkovi to zprvu vadilo, ale časem si zvykl, že je to prostě Rozmarýnův charakteristický rys.
,,Co potřebuješ?" otočil se na Křemínka Pstroužek. Z tónu jeho hlasu bylo poznat, že teď rušen být nechce.
,,Jen mě zajímalo, jestli jsi v pohodě?" ptal se Křemínek opatrně. Pstroužek mlčel, ale za chvíli pookřadl.
,,Já? Já jsem v pohodě, ale vy jste být v pohodě nemuseli!" sdělil mu rázně. Křemínek uhnul pohledem. On netušil, že půjde o život! ,,Svižník nikdy nemyslí na následky. Už jsem se několikrát snažil ho to naučit, ale zřejmě marně," dodal Pstroužek trochu zklamaně.
,,Poučí se jen tehdy, až se doopravdy něco stane. Neplýtvej kvůli němu svojí energií," vložil se do toho Rozmarýn. Křemínek zastříhal ušima a Rozmarýna si prohlédl. Hlas, jakým to k Pstroužkovi řekl, byl tak příjemně konejšivý.
,,Rozmarýn má pravdu, on se spálí sám, tak se kvůli tomu netrap," usmál se Křemínek a přátelsky Pstroužka ťápl do ramene. Pstroužek se na oba pousmál a kývl.
,,Křemínku, dáš si s námi sojku?" nabídl nakonec Pstroužek. Křemínka nabídka překvapila, koukl hned na Rozmarýna, jestli v jeho výrazu nenajde nesouhlas, ale ten tam nebyl. Jen úsměv.
,,No, spíš jsem myslel, že vás nechám být, ale-" nedořekl, protože se mezi ně vměstnal dost nevhodným způsobem Svižník. ,,Hele, přátelé, co kdybychom na předchozí události zapomněli a společně se navečeřeli?" ptal se Svižník hlasně a oba kocoury chytl za ramena, jako správné polidštěné zvíře. ,,Rozmarýne, ty vypadni, tebe nikdo nezval," zašklebil se na svého bratra.
Rozmarýn nechápavě zatěkal očima, ale jakmile na něj Svižník zasyčel, stáhl se a zamířil sklesle k léčitelskému doupěti. ,,Nezapomeň se zas rozfňukat!" zachechtal se Svižník.
Pstroužek se vymanil z jeho sevření a nasupeně se na Svižníka podíval. ,,Mohl bys mi čas od času připomenout, proč se kamarádím s takovým kreténem, jako seš ty?" zasyčel. Následně vzal sojku a rozběhl se do léčitelského doupěte.
Svižník se jen uchechtl. On si z takových výměn názorů nic nedělal. Aspoň Křemínek se mu nevzpíral.
,,Tobě ani rodina není svatá, co?" uchechtl se nechápavě Křemínek. Svatý Hvězdoklane, on je ten Svižník fakt kus krypla, ale co už. Nikdo není dokonalý...

každý z nás se ve svém životě setkal s někým jako Svižník, hm?
 

2: řeka

28. června 2020 v 11:37 | g. |  Malin klan

zdar,
stal se další zázrak = tento blog získal opravdové fanoušky. je tedy čas na další kapitolu ;)

Bylo ještě tak brzy, že slunce nestihlo ozářit mýtinu Malinového klanu, když Křemínek vstal ze svého pelíšku. Chtěl být na dnešní trénink nastoupený včas! Zběžně si tedy upravil kožíšek a šel si sednout před učednické doupě, kde vyčká, až si ho vyzvedne učitelka. Některé kočky už byli na nohou a posilňovali se u hromady před dlouhým letním dnem. Křemínek občerstvení rozhodně nechá až po tréninku!
Černobílý kocourek nemusel čekat dlouho. Šalvějka se objevila hned, jak mu srst pohladily první paprsky slunce.
,,Dobré ráno, mládě. Vidím, že už jsi připravený na dnešní trénink," usmála se barevná kočka. Slunce v zádech jí srst téměř majestátně ozařovalo. Křemínkovi se tento výjev velmi zalíbil, a proto úsměv oplatil.
,,Ranní ptáče, dál doskáče!" vyřkl čerstvý učedník. Nesmí přeci udělat hned první dojem špatný, no ne?
,,Samozřejmě," uculila se Šalvějka a švihla ocasem. ,,Tak pojďme - dnes ti ukážu naše území," mňoukla a vydala se směrem k východu z tábora. Křemínek svižně vyskočil na nožky a svojí učitelku následoval.
Dvě kočky bok po boku vyšli z mýtiny, která ohraničovala jejich tábor. Tábor byl z velké části ohraničen borůvčím, které v letním období kočkám obstarávalo výživné občerstvení. Nyní bobule ještě nebyli zralé, ale k plnému dozrání už nebude trvat dlouho.
,,Tak, vyprávěla ti matka o válečnickém zákoníku?" ptala se Šalvějka svého učně. Ten zpozorněl a našpicoval uši.
,,Ano, říkala mi o něm. Stojí tam, že musím být oddaný svému klanu a vždy ho chránit," mňoukl Křemínek a doufal, že tak je to správně. Šalvějka přikývla.
,,To je správně. Klanu musíš být oddaný za každé situace," mňoukla a následně mu převyprávěla další body ze zákoníku. Křemínek bedlivě poslouchal. Už to slyšel od matky, ale tolik si to nepamatoval. Šel bok po boku své učitelky a nad hlavami jim zpívali ptáci.
,,Co když mi velitel přikáže, abych zabil kotě? Jeho slovo je zákon, ale nechat kotě trpět je nepřijatelné, takže se to navzájem vylučuje," namítl Křemínek nejistým hlasem. Šlavějku tato otázka, zdá se, zarazila.
,,Tuto otázku bych od tebe nečekala," přiznala ,,ale jsem ráda, že nad tím přemýšlíš a opravdu mě posloucháš. V takovém případě musíš použít selský rozum. Je to důkaz toho, že ani slova tak vážená, jako válečnický zákoník, nemůžeš brát v některých případech doslova," usmála se. (A tak by to mělo být i s biblí, děcka.)
Křemínek se pousmál a kývl. To mu jako odpověď bohatě stačilo. Použít selský rozum!
Kočky mezitím pomalu došli k řece, která lemovala hranice jejich klanu. Šalvějka došla až ke břehu, aby se napila. Této živé vodě nikdy neodolá. ,,Teď se nacházíme u řeky, která nám náleží. Na druhém břehu začíná území Rybízového klanu," vysvětlila Křemínkovi, a nad jménem cizího klanu pokrčila čumák.
Křemínek stál opodál a vše pozoroval z bezpečné vzdálenosti. Nelákala ho ani voda, ani střet s cizími válečníky. Šalvějka se na něj ohlédla a pobídla ho, ať jde blíž. ,,S vodou se musíš včas seznámit. Nemusíš se ale bát, já na tebe spěchat nebudu," mňoukla konejšivým hlasem. Křemínkovi to dodalo odvahu, aby přišel aspoň tak blízko, aby se k vodě natáhl čumákem a napil se.
,,Chutná mnohem lépe, než voda z kaluží," uculil se Křemínek nesměle. Šalvějka se zazubila.
,,To tedy chutná. A skvěle tě může v horkých dnech osvěžit," řkouc a jako demonstraci po svém učni šplouchla pár kapek vody. Jakmile na Křemínka dopadly kapky vody, naježil se a zkoprněl. Fuj, fuj, fuj! Šalvějka se při tom pohledu musela smát. Její duše kotěte nemohla odolat.
Křemínek se nejistě usmál. ,,Voda je divná," mňoukl a uchechtl se. Šalvějka se zasmála.
,,Zvykneš si. Pojď, půjdeme dál," pobídla ho švihnutím ocasu a vydala se podél řeky dál údolím. Křemínek se oklepal a svou učitelku následoval. Hezky s odstupem od vody. V blízké době se tedy koupat rozhodně neplánuje!
--
Šalvějka s Křemínkem celé území prošla do pozdního odpoledne. Když se vrátili do tábora, zbývalo do konce dne ještě mnoho času.
,,Tak zítra buď připravený včas," mňoukla Šalvějka ke svému učni.
,,To se nemusíš bát!" mňoukl Křemínek vyjímečně sebejistě. Na svou docházku by jednou chtěl být hrdý.
Šalvějka se na něj usmála a mávnutím ocasu se s ním rozloučila. Se svým učněm byla moc spokojená. Může se sice jednat o počáteční nadšení, ale líbilo se jí, jak zvídavý ten hoch je. Přemýšlí nad tím, co se řekne, a jen hloupě vše neodkývá. To se cení! O své vlastní nadšení se teď chystala podělit se svou drahou polovičkou, Větrným chvostem.
Křemínek měl z úvodní hodiny výcviku také pozitivní pocity, proto se šel k hromadě najíst. Nestihl tam však ani dojít, když ho doběhl Svižník s Pstroužkem.
,,Tady jsi!" křičel Svižník, div všem přítomným nezalehly ušní bubínky.
,,No nazdar, to už máte po tréninku?" ptal se Křemínek zvídavě. Tak rychle?
,,Ano! Nám to do hlavy leze rychle," řka Pstroužek. Křemínek přimhouřil oči a myslel si, že to bude spíš naopak. Ještě, když Svižník tak horlivě přikyvoval.
,,Teď nejdeš jíst, že ne? Ti musíme ukázat to místo!" mňoukal Svižník.
,,Já mám ale hlad," namítl Křemínek, více odporu však projevit nestihl. Svižník ho chňapl za kůži a začal tahat pryč z tábor. ,,Honem, dokud se nikdo nedívá!" špitl Pstroužek a kamarády následoval. Křemínek se ani odporovat nesnažil. Ugh, no tak se nají potom.
Svižník Křemínka pustil, jakmile měl pocit, že jsou v bezpečné vzdálenosti od tábora. Ten se oklepal a na oba se zamračil. ,,Co je tak důležitého, že se ani najíst nemůžu?" mňoukl, ale kocouři se jen uchechtli.
,,Pojď," pobídl ho Svižník a svižně se rozběhl do pryč. Křemínek si povzdechl a společně s Pstroužkem jej následoval. Netrvalo dlouho, a mládenci doběhli pod kopec jeskyně smrti. Křemínek zpomalil a zastříhal ušima. Zdá se, že Svižník míří nahoru.
,,Jeskyně smrti? Tu jsem dnes už ale viděl," namítl. Svižník se na něj otočil a zazubil se. ,,Ale jsem si jista že ti ji Šalvějka neukázala zevnitř!"
,,Zevnitř?" našpicoval Křemínek zvídavě ouška. To ho zajímalo. Ale neříkala náhodou Šalvějka, že je to nebezpečné? Hm, co oči nevidí, to srdce nevidí.
,,Pojď," mrkl na něj Svižník a začal šplhat do kopce. Křemínek překonal svou nejistotu a začal ho následovat.
Pstroužek postával dole u kopce a nikam se nechystal. ,,Já tu počkám a dám pozor, aby vás nikdo neviděl," mňoukl. Svižník se na něj otočil a mezi zuby procedil: ,,Srabe."
Pstroužek švihl ocasem a zasyčel. Pfff! On žádný srab není! Ale i tak tu radši zůstane. Nerad by v té díře zdechl...

blbne mi klávesnice a některý písmena mi nejdou domáčknout xdd

1: ceremoniál

22. května 2020 v 17:32 | g. |  Malin klan
cs,
tak se stal zárak a vyblila jsem kapitolu. dalo mi zabrat si uvědomit, jak se píše slovo ceremoniál. celermoniál. cerelmoniál.

Poslední hřejivé paprsky dopadaly na koruny stromů. Slunce pomalu zapadlo za obzor, a brzy hodlalo ponechat údolí v naprosté tmě. Na malé a útulné mýtince se shromáždilo několik koček. Seděly v tichosti a čekaly až před nimi vystoupí velitel. Od minulého zelenolistí jejich řady prořídly. Zima byla krutá a vzala s sebou mnoho válečníků i mladých nadějí. Proto pro ně byla nadcházející událost velmi důležitá.
,,Rád vás tu dnes vidím," přerušil ticho hlas šedivého kocoura, který stanul přede všemi na obrovském kmeni dubu. Měl žluté oči, s kterými hleděl do davu koček Malinového klanu.
,,Vzhledem k událostem zimního období jsem šťasten, že mohu učinit z dalšího kotěte učedníka," mňoukl a shlédl na černobílé kotě sedící nejblíže u kmene. Dav nastražil uši a přesunul ke kotěti svůj zájem. ,,Křemínku, ceremoniál musel být přesunut z důvodu tvé nemoci, a já jsem rád, že jsi byl dostatečně silný, abys ji překonal, a mohl tu teď s námi stát," řka. Kotě na něj pohlíželo s maximálním respektem, jen valilo očka a netrpělivě pohazovalo ocáskem. ,,Jsi připravený?" napínal ho Tisový Měsíc.
,,Jsem připravený!" vypískl Křemínek nadšeně. Tisový Měsíc ho obdařil vřelým úsměvem. Tak rád vidí nadšená koťata, co se střemhlav hrnou do výcviku!
,,Tak tedy, tvým učitelem se stává Šalvějka," mňoukl a vyhledal ji pohledem. Stříbrná želvovinová kočka seděla na kraji davu, a při zmínění jejího jména překvapeně zastříhala ušima. ,,Šalvějko, bude to tvůj první učeň, ale vkládám do tebe maximální důvěru. Vím, že ho povedeš správně až do zdárného konce," usmál se Tisový Měsíc.
,,Tisový Měsíci, nezklamu tě," mňoukla Šalvějka rozhodně a šla ke svému učni. Byla překvapená, že má tak brzy po svém válečnickém ceremoniálu učně, ale brala to jako velkou výzvu, která by jí mohla hodně posunout vpřed, a hlavně pomoci jejímu snu - stát se jednou zástupkyní klanu.
Tisový Měsíc přikývl a přihlížel, když se Šalvějka dotkla čumáku s Křemínkem. Ten byl dosti nesmělý, takže se jen culil. Shromáždění tím bylo rozpuštěno.
,,Těším se na společné tréninky, mládě," zazubila se na něj Šalvějka. ,,Zítra vstaň včas, ukážu ti naše území."
Křemínek horlivě přikývl. ,,Vstanu včas, neměj strach," ujistil ji. Šalvějka se s ním prozatimně rozloučila. Křemínek její odchod sledoval, ale za malou chvíli začal očima hledat známé tváře. A nemusel hledat dlouho - jeho dva nejlepší přátelé ze školky už se k němu hrnuly.
,,Křemínku! Tak konečně jsi učedníkem s námi!" mňoukl tmavě rezavý kocour jménem Svižník, a familiérně plácl černobílého kocoura po zádech. Ten se jen uchechtl.
,,Už jsi nám chyběl," mrkl grošovaný kocour Pstroužek a laxně se podrbal za uchem.
,,Vždyť jste učedníky jen o tři dny déle než já, tak jak jsem vám mohl chybět?" zazubil se Křemínek. Svižník s Pstroužkem si vyměnili pohledy. ,,Bez tebe to zkrátka není ono," mňoukl Pstroužek.
,,Jo, teď už zase můžeme vyvádět lotroviny společně!" zakřenil se Svižník a rošťácky se rozhlédl kolem sebe, jako by ho snad někdo mohl slyšet.
,,To ano, ale nechci mít moc problémů," namítl Křemínek. Svižník jako by snad špatně slyšel!
,,Cože, ty nechceš mít problémy? Odkdy?" vyvalil oči a překvapeně otevřel tlamu. Křemínek mu ji packou zase zavřel.
,,Slyšíš dobře. Nechci zklamat!" vypnul hrdě hruď.
,,Heh, to tak! Že jde o tvojí učitelku, hm? Je to ta nejhezčí kočka v celém klanu, to mohu potvrdit!" uchechtl se Svižník a Pstroužek po něm hodil lennýska.
Křemínek se zarazil a zavrtěl hlavou. ,,To ne, tak to není! Jen nechci zklamat mámu," ohradil se, ale zdálo se, že to kamarádi moc neberou. Rošťácky ho šťouchli do žeber, až Křemínek vypískl.
,,To si ještě povíme!" zachechtali se a Křemínek se div nezarděl. Jéje, to musí být jeho přátelé pořád tak trapně otravní? Ugh. Povzdechl si a raději svedl konverzaci jiným směrem.
,,Raději mi povězte, co vaši učitelé? Už jste se něco naučili?"
,,Já se už budu učit lovit. Prý jsem šikovný, ale tak, co bys taky čekal jiného, že?" zazubil se Pstroužek.
,,Ale drž tlamu! Beztak si ani území nepamatuješ!" šťouchl ho Svižník a Pstroužek zasyčel. Křemínek ty jejich šarvátky pozoroval jen s úsměvem na tváři. Je to s nimi pořád stejná komedie. ,,Každopádně můj učitel je hroznej! Jmenuje se Vydří Ocas a furt smrdí jak močál! Prej se rád koupe v kdejaké močůvce!" vyprávěl Svižník.
,,To nezní hezky," zakabonil se Křemínek a uculil se.
,,To hezký není! Víš, jak můj nos trpí?" halekal Svižník dál. Pstroužek ho poplácal po hlavě. ,,Ty naše chudinko velká!"
Křemínek jen protočil oči vsloup a zasmál se. ,,Vy jste hrozný! Ani normální odpovědi z vás nedostanu!"
,,Tohle je bohužel realita, kamaráde. Co bychom za Šalvějku dali!" řka Svižník a prosebně se zahleděl směrem k Hvězdoklanu. Na obloze se už objevily první hvězdy, takže předci možná jeho zbožná přání vyslyšeli.
,,Já tedy nemám tak hrozného učitele. Lipový Květ nesmrdí, a ani se nekoupe v močůvce. Mluví srozumitelně a vše mi dobře vysvětlí," namítl Pstroužek.
,,Jasný, když tobě se vše musí opakovat tolikrát, lepšího učitele sis přát nemohl!" mňoukl Svižník a na to ho Pstroužek propálil pohledem. ,,Že já ti dám přes tlamu?"
,,Klid," zasmál se Křemínek, a kocouři tak přeusunuli střed svých zájmů k němu.
,,Copak ty bys mu občas jednu nevrazil?" ptal se Pstroužek Křemínka, mezitím co se packou navzájem pošťuchovali.
,,Ale jo, a možná i dvě," uculil se Křemínek a Svižník jak to slyšel, šťouchl i jeho. Do tváře. Křemínek tomu nevěnoval pozornost, raději. Nakonec i Pstroužek s pošťuchováním přestal.
,,Hele, s Pstroužkem jsme našli super místo, zítra ti ho musíme ukázat," mňoukl Svižník hned jak mu bylo jasné, že už se jeho poˇštuchování oplácet nebude.
,,Místo? Co je tam?" zastříhal Křemínek ušima.
,,To uvidíš! Ale nikdo nás nesmí vidět!" zašklebil se Svižník. Křemínek trochu znejistěl. Jeden den bude učedníkem, a už hodlá porušovat zákoník? Nu což, tak se asi holt tvoří vzpomínky!

nekontrolovala jsem to po sobě tak srry vaše oči
 


Zrada: prolog

27. dubna 2020 v 20:17 | pipina |  Malin klan

prolog
už jsme velký, z pohádek jsme vyrostli, takže nečekejte med kolem tlamy a chození kolem horké kaše

Byla hluboká noc. Obloha byla jasná, takže naskýtala pohled na stříbrnou kožešinu v celé své kráse. Měsíc právě dorůstal v úplněk. Mezi stromy převážně listnatého lesa se mihla srst malého zvířete. Dokonce dvou malých zvířat! Barevná srst patřila kočce prchající před černobílým kocourkem jemnějšího výrazu. Vše doprovázelo jejich tiché chichotání.
Idylickou scénu ukončil pád kočky na zem. Tam na ni skočil podstatně mladší kocour a zakřenil se.
,,Říkal jsem ti, že nejsem žádnej šnek!" pravil hrdě. Kočka se tomu zasmála.
,,Šnek možná ne, ale slimák určitě," zahihňala se pod fousky. ,,Kdybych chtěla, jsem dávno v prachu!" vyplázla jazyk. Kocour přimhouřil oči a předstíral, že je maximálně uražený. On se tak snažil, a nakonec ani snaha nestačila?
Kočka ho ťápla po čumáku. ,,Moc se nemrač," mňoukla ,,nesluší ti to." mrkla.
Kocour stáhl uši, div se nezarděl! Bral to jako velký kompliment, a nevědl, jak na to reagovat. Kompliment od někoho takového je pro něj obrovská pocta! Čím si to vysloužil?
Kočka vstala zpod kocoura a oklepala se. ,,Copak, spolkl sis jazyk?" uculila se na něj. Naprosto propadla té jeho nevědomosti a hlouposti. Však je to ještě takové pískle! Kocour zkoprněle stál a jen se na ni nejistě usmál.
,,Už je docela pozdě, zítra na trénink nevstaneš, měli bychom se vrátit, hm?" ptala se kočka.
Kocour zastříhal ušima a švihl ocasem. ,,Ale ne, já přece vstávám vždycky! Kvůli tobě bych vstal i z hrobu!" mňoukl rozhodně. Kočka se zahihňala. Takové rozkošné a naivní řečičky!
,,To je milé," usmála se ,,ale co by tak na to řekl Větrný?" zkoušela ho.
,,N-no ten se to snad dozvědět nemusí," mňoukl kocour stydlivým tónem.
Kočka se uchechtla a přišla k němu blíž, aby se o něj hlavou otřela. ,,To víš, že nemusí," mňoukla a blízla ho na tvář. Kocourek byl z toho celý paf! Nevěděl, jak se teď zachovat, či co dělat. Blíznutí jí zkusil zlehka oplatil, ale bylo to velmi nesmělé.
,,Koukám, že tě toho budu muset naučit mnohem víc, než zákoník dovoluje," zahihňala se kočka a zazubila se. Kocourek se cítil více než polichocen, ačkoli ještě přesně nevěděl, co tím kočka myslí.
,,T-tak to jsem zvědavý," mňoukl nesměle.
,,Neboj, myslím, že budeš příjemně překvapen," zavrněla kočka. Kocourek ani hláskou neodporoval. Proč taky? Takové štěstí ho už jistě nikdy v životě nepotká! A taky že ne. ,,Naučím tě, jak být pořádným válečníkem," mrkla kočka, a věřte nevěřte, později té noci ho to i naučila ;)))

the end
vůbec nevím, proč jsem tohle vyblila, srry
jo a je to flashforward

Rozpis klanu

11. dubna 2020 v 14:58 | s. |  Malin klan
Po kliknutí na jméno kočky se vám nezobrazí její podobizna.

Velitel:
Tisový měsíc - tmavě šedý kocour

Zástupce:
Dubová hlava - hnědý mourek

Válečníci:
Větrný chvost - světle šedý mourovaný kocour
Lipový květ - pískový kocour, bílé znaky
Vydří ocas - hnědý kocour
Malá myška - malá šedivá kočka
Tichá mýtina - černá kočka s bílou náprsenkou
Šalvějka - tříbarevná kočka

Léčitel:
Heřmánek - modrobílý kocour

Učedník léčitele:
Rozmarýn - tmavě hnědý mourek

Učedníci:
Svižník - tmavě rezavý kocour
Potápka - krémová kočka
Křemínek - černobílý kocour
Pstroužek - grošovaný kocour
Jasanka - čistě bílá kočka

Matky:
-

Koťata:
-

Starší:
Kořen - starý mourovatý kocour
Jamka - rezavobílá kočka po mrtvičce

barevně jsou odlišené příbuzenské vztahy

Příběh je tu!

3. dubna 2018 v 19:20 | Samet |  Blog

Ahoj,
tak jelikož tento blog poměrně stojí, a je v očekávání příběh, rozhodla jsem se, že napíšu článek. Jelikož už léta nejsem schopna napsat něco normálního na téma warriors, začala jsem psát takovou supr trapnou parodii. Někteří z vás to už asi vědí, ale pokud ne, doporučuji tento příběh přečíst. Tedy né že bych to doporučovala, je schválně psaný nepříliš gramaticky korektně, navíc ten story je vážně bullshit. Ale pokud ještě někdy chcete ode mne nějaký příběh slyšet, je to asi jedinečná šance.
 
coastal-clan.blog.cz

Upozorňuji, že to není moc seriózní příběh, i když ke konci už trochu ano. Navíc je pln úchyláren a vulgarismů, takže kdo s tím kdy měl problém, ať se tomu příběhu raději vyvaruje.


Mapa území

8. srpna 2017 v 17:32 | Sametovka |  Rybíz klan

Dobře, za dvacet minut jsem stvořila nějakou extrémně ošklivou mapu k příběhu. Nechtěla jsem ji kreslit, ale myslím si, že je to k příběhu nutné. Kdo by přeci z příběhu pochopil, že "velké oblouky", u kterých probíhá shromáždění, je ve skutečnosti viadukt?
Je to opravdu moc ošklivé, ale je to jen pro představu a v nejbližší době to nemám v plánu předělat.

Ikr, mám skvělý jména klanů, tak mi je nezáviďte :'D


Kam dál